Jak zvládat emoce a proč se přestat trestat?

V posledních letech odborníci i rodiče stále častěji upozorňují na to, že dospívající děti čelí vysoké míře psychické zátěže. Roste počet dětí bojujících s úzkostí, depresí, sebepoškozováním či pocity, že „nejsem dost dobrý“.

To vše souvisí s tím, jak dokáží zvládat vlastní emoce. Nezvládnuté emoce se mohou projevovat různě. U někoho jsou to výbuchy hněvu, mnozí je potlačují, snaží se „tvářit silně“, ale uvnitř trpí. Častým způsobem je sebetrestání, kdy má dotyčný pocit, že si musí dát lekci za své chyby, nedostatky nebo domnělá selhání.

Sebetrestání může mít různé podoby:
– nadměrná sebekritika („Nic nedělám dost dobře“),
– odkládání povinností až do úzkosti (prokrastinace),
– poruchy příjmu potravy,
– sebepoškozování,
– vyhýbání se úspěchu („Raději to ani nezkusím, stejně bych to pokazil“).

Navenek takový člověk může působit jako smolař, lenoch nebo dokonce promiskuitní jedinec. Ve skutečnosti jde ale o hlubší konflikt a nízké sebevědomí.

Sebetrestání přináší jen krátkodobou úlevu – člověk má pocit, že má své emoce „pod kontrolou“. Z dlouhodobého hlediska však ničí psychiku, snižuje sebevědomí a vede k pocitu bezvýchodnosti.

Jak z bludného kruhu ven

Prvním krokem je uvědomit si, co vlastně cítíme. Zní to banálně, ale spousta lidí neumí rozlišit, zda je přemáhá hněv, smutek nebo strach. Pokud emoce pojmenujeme, máme šanci je i lépe zvládnout. Stejně jako se učíme číst a psát, měli bychom se učit i chápat a zvládat své emoce. Není to dovednost, kterou získáme ze dne na den. Je to proces, který trvá, ale který zásadně zlepšuje kvalitu života. Emoční gramotnost je v podstatě celoživotní cesta a dovednost.

Další krok je hledat zdravější způsoby seberegulace – ať už prostřednictvím terapie, rozhovorů s blízkými, psaní deníku nebo technik mindfulness. Terapeutická práce může pomoci zvýšit sebevědomí, uvolnit potlačené pocity a najít jiné než sebedestruktivní cesty.