Proč se někdo potřebuje rychle rozhodnout a jiný se rád vrtá v detailech?

Možná jste si už všimli, že někteří lidé se rozhodují raz dva – vyberou jídlo z jídelního lístku během pár sekund, koupí první auto, které jim padne do oka, a politické názory mají pevně dané. Jiní naopak dokážou trávit hodiny hledáním informací, porovnáváním a zvažováním všech možností. Proč tomu tak je? V psychologii existuje pojem potřeba kognitivního uzavření, který nám tento rozdíl krásně vysvětluje.

Když chcete mít jasno hned

Lidé s vysokou potřebou kognitivního uzavření mají rádi jednoznačnost. Nesnášejí nejistotu, a proto se snaží rozhodovat rychle. Často si vybírají první přijatelnou možnost a dál už nehledají. To jim uleví – mají ‚klid‘.

Když raději zkoumáte všechny možnosti

Na opačném konci spektra jsou lidé s nízkou potřebou uzavření. Ti naopak rádi přemýšlejí, tvoří různé hypotézy a zvažují více úhlů pohledu. Může to vést k větší kreativitě – ale také k tomu, že jim rozhodování trvá déle.

Když takový člověk vybírá dovolenou, má otevřených dvacet karet s různými nabídkami a týdny porovnává, co je lepší. Na rozdíl od ‚rychlých rozhodovačů‘ se necítí dobře, když musí uzavřít věc hned.

A co stres?

Naše potřeba kognitivního uzavření není jen o osobnosti – ovlivňují ji i situace. Například ve stresu, pod časovým tlakem nebo když jsme unavení, máme větší tendenci chtít rozhodnout rychle. Naopak v klidu a bez stresu jsme otevřenější možnostem a dokážeme věci déle zvažovat. Toho samozřejmě využívají například obchodníci a pracovníci marketingu. Dostat zákazníka pod časový tlak je oblíbená taktika. Až příště uvidíte časově omezenou nabídku výhodné koupě, zkuste si vzpomenout na tento článek.

Každopádně ať už patříte k „rychlým rozhodovačům“, nebo k těm, co se rádi noří do detailů, vědomí o potřebě kognitivního uzavření vám může pomoct lépe chápat sebe i ostatní. Třeba si příště všimnete, proč vás kolega tlačí k rychlému rozhodnutí, nebo proč vám partner stále posílá další a další možnosti dovolené. Není třeba jim to mít za zlé. Náš kognitivní styl je z velké části vrozený a oba rozhodovací styly mají své pro a proti.

Důležité je vědět, že ani jeden styl není „lepší“ než druhý – každý se hodí do jiné situace a profese. Lidé s vysokou potřebou uzavření bývají rozhodní, umí jednat rychle a jasně. To se skvěle hodí třeba u lékařů na urgentním příjmu, manažerů, pilotů nebo právníků, kteří musí často volit rychlá a jednoznačná řešení.

Naopak lidé s nízkou potřebou uzavření jsou přemýšlivější, otevření možnostem a kreativnější. To je velká výhoda třeba u vědců, umělců, designérů, psychologů nebo analytiků, kteří musí zvažovat různé pohledy, hledat nové cesty a netlačit se hned k prvnímu závěru.

Svět potřebuje oba typy – bez rychlých rozhodovačů bychom stáli na místě, bez hloubavých zkoumačů by zase chyběla inovace a kreativita.